Taková strašná blbost. Asi můj první pokus napsat něco "normálního". Varování: Čtěte na vlastní nebezpečí!
"Je to idiot," zašeptala jsem směrem ke své spolužačce, která obývá židli sousedící s mou.
Nechápavě se na mě podívala a pochvilce i konečně zeptala
"Cože?" Oh, jistě. Ruejina hluchota o hodinách.
"Že je to idiot," zopakovala jsem trpělivě.
"Co?" opět nechápavá odpověď.
"Idiot," Docela mě to štvalo.
"Kdo?"
"On," lehký pokyn hlavou směrem k učitelskému stolu.
"Ahá," vědoucně pokývala hlavou a po chvíli se na mě opět obrátila. "A co s nim?"
"Já tě zabiju!" zaúpěla jsem, ehm, trošku hodně nahlas, a praštila hlavou o stůl. Skvělý a všemi milovaný fyzikář a zároveň zástupce ředitele Trdločka pootočil hlavu po zvuku a ihned poznal záplavu havraních vlasů na stole.
"Abbygail, máte snad jinou teorii difúze a viskozity kapalných látek?" pronesl nahlas a pěkně jízlivým tónem. No tak tím mě opravdu dostal, idiot! Zvedla jsem hlavu a zamrkala na něj svýma modrýma očkama. Mozek mi pěkně šrotoval, až vyšrotoval obrázek z učebnice.
"Oh, samozřejmě!" Tu radost mu neudělám Potopil mě několikrát, je čas a sladkou pomstu! Muhahaha! Ehm, nechala jsme se unést. Zpět k tématu. Vstala jsem a vzala si křídu.
"Tohle bych udělala takhle," jedna čára, "Tohle takhle," dalších několikset čar, "... a tohle trošku doladit á..." dramatická pauza, "...hotovo!" Oprášit ruce a rychle zmizet do lavice. Nastražit uši a čekat. Učitel, zírajíc na moji překrásnou kresbu, nevěřícně kroutil hlavou. Chvíli bylo ticho (počítejte 5, 4, 3, 2, 1, teď!) a pak celá třída vybuchla smíchy a tleskala. Ó, opět se mi podařilo dostat učitele na pokraj šílenství (a domněnky, že žák toho ví víc než on) pomocí učebnice. Trdločka se otočil na tlemící se studenty a všemu nasadil korunu.
"Coje? Mám něco na hlavě?" Moje další milovaná spolužačka Rebi hbitě a mezi záchvaty smíchu odpověděla "P-právě, ž-že nic!" NO dokážete si představit ten výbuch smíchu teď? Abyste vy, nezasvěcenci, pochopili. Trdločka nemá vlasy, pouze lesklou a slizskou plešku. Děkovala jsem své kamarádce a tlemila se s nimi. Proč né, že? Vždyť je pátek, svítí sluníčko a už za tři minuty začínají prázdniny! Co víc si přát? Třeba klidnou fyziku... :D
Ehm, dobře. Ještě k těm trapasům. Jména jsou pozměněný, a určitě nepoznáte, kdo jsem já :D JO, a asi chcete vědět, co z toho je pravda. No tak to s tou pleškou. To opravdu bylo vyřčeno a pak se celou hodinu nedalo učit. Trapasů naše třída má požehnaně. Jestli chcete víc, asi je budu přidávat :D například malá ochutnávka. Hodina občanské výchovy suplována milovaným dějepisářem.
My: Pančitél! Máme otázku. CO říkáte na náš politický systém?
Učitel: No to se zeptejte radši doma, nejsem váš rodič!
Moje "milovaná" spolužačka Barča: No to doufám!
Ehm, dokážete si představit, co se dělo pak? No, dějepisář s ní nemluvil. Veškerá konverzace procházela přes spolužačku sedící vedle Barči. "Řekni tý holce co chybí, že....." A z Barčiný strany "Řekni tomu učiteli, kterého neznám, že....."
Dokážete si to už představit? Mysme super třída :D Nezapomenutelná a nepostradatelná :D
ahoj, máš moc krásný blog :) na mém jsem ti udělal obrázek :))