Varování: Tato povídka má pouze dvě kapitoly, v nichž se nic nedozvíte. Možná :)
"Má někdo čas? J MucQ" dopsala právě svůj nehorázně dlouhý status Destiney na facebooku. Než se stačila protáhnout na kolečkové židli, potáhlé kožešinou, což navíc vydalo dost děsivý zvuk, podobný hlasitému prdu, začaly se objevovat první komentáře od nejbližších přátel s tím, že nemohou.
"Laskavě mě přestaň označovat ve svých příspěvcích!" zlobil se Frank, který se právě objevil ve dveřích. Než stačil odejít, Destiney geniální propočítavý mozek, který bohužel ve škole moc nefungoval, zpracoval otázku "jak ho setřít?!!", takže dokonce i odpověděla. Dobře věděla, že Frank facebook nesnáší, vždycky říkal, že je jako vietnamská tržnice, aneb-"slúší slúší", ale pravdou je, že právě tuhle hlášku má z facebooku.
"Cože? Promiň, neslyším tě! Napiš mi to do chatu!" usmála se. "Neslyšela" ho proto, že právě hrála její nejoblíbenější písnička Paradise, další z dlouhého seznamu věcí, které zase Frank nesnášel.
Ale bylo tu i pár věcí na kterých se tato dvojčata shodla, i když by si to sama nepřiznala. Jedna z nich byly nedělní hranolky, hororové filmy a možná i zkoumání nadpřirozených věcí. Ale to jen ve vyjímečných případech.
Frank se otočil, aby nebyl vidět jeho zaražený obličej a prohlásil, že je Destiney stejně magor.
"Ahoj ;)". V tu ránu se začal chat přeplňovat lidmi. "Nechceš přijít na párty dneska?" napsal jí kamarád Steve ze školy. Její dokonalý mozek bohužel tentokrát nezpracoval otázku "co nakecat mámě", takže se zeptala Steva. Netrpělivě čekala na odpověď. Posouvala se z místa na místo, dokud se neozývaly další dost pošahané zvuky, znázorňující příchod zprávy, ale Steve už neodepsal.
Destiney se zvedla, zívla, protáhla se, což vedlo k urovnání jejího modrého trička s nápisem "enjoy your life" a zamířila k zrcadlu. Kartáčem si pročísla své husté hnědé vlasy se skoro zmizelým blonďatým pramínkem a leknutím nadskočila!
Na podlaze proběhlo něco malého chlupatého a nechutného. "Myš!" vyjekla jako meluzína přeladěná o tři oktávy výš s reprákama. Alespoň tak si zapřeháněl její bratr Frank za dvě minuty v kuchyni, aby v tom Destiney nebyla sama, když předtím tu myš popisovala, jako dvoumetrovou krysu, s upířími zuby.
Destiney ozářila sluneční záře z okna. "Tenhle víkend hlásí hezky."prohlásila máma nadšeně. To bylo ovšem Destiney v tuto chvíli naprosto jedno, protože jí po pokoji pobíhala příšera a to bylo v ten moment nejdůležitější. "Obávám se, že to není krysa. Sousedům totiž utekla myš- tedy ochočená, takže se není čeho bát. Ale pastičku připravit nemůžeme, přece jim nezabijeme mazlíčka!" "Nezabijeme?!"zaprotestovala Destiney, "minule to byla ta nechutná fretka a teď myš velká jak aligátor. Co bude příště?"zabědovala a při té představě se otřásla.
Matka se na ni povzbudivě usmála, což byla jediná šance, položit tu otázku, ale Destiney ji nepoložila, vychrlila ji totiž na mámu, jakoby to byla otázka mezi životem a smrtí. "Můžu jít ke kamarádovi počítat matiku?!"napadlo ji první. Šance že by opravdu šla počítat matematiku byla však mizivá a matku samozřejmě napadlo, že ten kamarád je Steve. "A co alespoň někam vyrazit?žadonila, když ji to napoprvé nevyšlo. Prosím, taťku by to stejně nebavilo a když je teď na služební cestě…..prosím, alespoň… třeba do kina!" Matka otráveně vzdychla a Frank už se chystal zalést nahoru do svého pokoje, když v tom na něčím mobilu zapípala sms. "Myslím, že mám lepší nápad o tom, kam jít!"prohlásila paní Forestová s širokým úsměvem od ucha k uchu.
Super moc se mi to líbí je to pěkně popsané. Jen tak dál.