Tato povídka další kapitolu již nemá. Jitka přestala psát :)
Křik se rozléhal celým pustým krajem. Silná sluneční záře oslepovala malé kudrnaté hubené dítě s tlustými brýlemi na nose a očima plnýma slz. Dalo by se říct, že je sama, ale něco ji pronásledovalo. Plížilo se to mezi stromy, v hustých lesích "Mlhavého údolí". Ale nikdo neměl ponětí, co.
"Mámi!"pokračovala vyděšená Destiney, která byla ještě ani ne před hodinou ve své měkkounké postýlky, kousala si nehty a hlavně byla celá natěšená, na své čtvrté narozeniny. Co se zvrtlo během té chvíle?
Jedna malá rodinka, dvě děti, otec a matka, k jejíž kamarádce Anně se jelo do krajů, o kterých se povídají děsivé historky o vlkodlacích, démonech a dalších stvořeních zla. Manželé přijeli kolem osmé hodiny před setměním a akorát stačili uložit svá malá dvojčátka do postýlek. Když odcházeli, vypadali jako malí andílci, ale ve skutečnosti ani jeden z nich nespal. Nemohli zamhouřit svá modrozelená očka, jenom tiše seděli na zemi a povídali si. Frankie mnul ve svých rukách plyšového medvídka, kterému říkával Teddy, zatímco Destiney si kousala nehty. Najednou uslyšeli kroky. "Tati?"pípl Frankie tenounkým hláskem. Ale k jejich pokoji se blížil někdo jiný. Nebo spíš něco jiného.
"Ááááá!"křičeli jeden přes druhého, když jim vlezla do pokoje příšera! Destiney naštěstí znala cestu po žebříku připevněném na domovní zdi, co se linula dolů přímo do lesa. Běh na život a na smrt započal. Ale kam zmizel Frank? A kde v tu chvíli byli rodiče? Museli to křičení přece slyšet.
Destiney utíkala kamenitou lesní cestou, než se jí do cesty postavila pořádná skála. Ale ani ta ji nemohla zastavit. Malé mrštné dítko natahovalo ruce i nohy, aby se dostalo přes překážku " do cíle". Bylo to pryč. Destiney se tiše natáhla do kukuřičného pole a doufala, že všechno skončí. Při skoku do pole s tvrdou zemí si poranila ruku, ze které jí teď prýštil proud krve.
I když jí nebylo ani pět, dokázala se o sebe dost dobře postarat. Po chvíli se sebrala a vyrazila do lesa. Jen minutku se všechno zdálo být v pořádku. Ale potom se jednou otočila a za ní stálo monstrum. Jedno oko, odporná bledá kůže, pokryta slizem. Z hlavy mu trčelo patero mastných vlasů slepených krví. Měl otrhaný dobový kostým a něco, co kdysi bývalo kabát. Destiney ztuhla, ale nakonec sebrala odvahu, utrhla ze stromu špičatou větev a probodla příšeru přímo do srdce! Příšera ji odstrčila na zem a rozplynula se ve vzduchu. Dál si nic nepamatovala. Rodiče ji našli další den ráno. Venku se spustil pořádný slejvák a na jarních lukách se objevilo bláto. "Proč jsi utekla?"stála nad její postýlkou ustaraná plakající maminka. "Příšera mě honila."vypravila ze sebe a rozkašlala se. "Frankie to viděl."dodala. Frank se na ni nechápavě podíval a zakoktal: "Up-padla si na hlav-vu, ne-nebo co?"
O 12 let později:
"Myslím, že mám lepší nápad o tom, kam jít!"prohlásila paní Forestová s širokým úsměvem od ucha k uchu. "Pamatujete si Mlhavé údolí?"ptala se. Destiney zamrazilo v zádech, jen co ten název slyšela.
Dalsi??