"To jako vážně?" zeptal se Gabriel, ukazujíc n
a řetězy ležící na zemi. Derek se podíval dolů a pak zpět na jeho obličej.
"Ano. Nechci, aby mi tady po lese pobíhal nezajištěný mladý vlkodlak. Fakt dík, ještě bys sem přivedl Argentovy lovce." Vydal se po obvodu obrovské zděné místnosti ke kroužkům na řetěz. Pak kývl hlavou ke Gabrielovi. Ten poslušně přistoupil blíže a dal ruce před sebe.
"Chápej mě, musíš tady bejt připoutanej. Ostatní se umí ovládat, ale ty jsi nový a je to tvůj první úplněk. Takže bys mohl někoho zabít, přizabít..." Destiney nedokončila větu, když se jí kolem pasu omotaly Scottovy ruce a jeho hlas dokončil větu:
"Nebo by někdo mohl zabít, přizabít nebo rozkouskouvat tebe."
"Myslím, že se radši nechám připoutat," řekne se zděšeným
výrazem v očích Gabriel. Derek, Destiney i Scot se rozesmáli.
_____Posun v čase až na noc______
Ztemnělou halou se ozýval řev a praskot kostí. V jednom rohu stála temná postava a sledovala druhou, která se krčila v rohu a zrychleně dýchala.
"Pořád se neumíš tak dobře ovládat," promluvila temná postava a vylezla na měsíční světlo. Byl to Derek.
"Uměla jsem to. Nevím, co se děje, nevím, proč se to děje," odpověděla roztřeseným hlasem postava krčící se v koutě.
"Destiney, podívej se na mě," řekl autoritativním hlasem a klekl si k ní. Pozorně se jí díval do očí, které teď mimo modré barvy měly v sobě trochu červené. Pak jen zakroutil hlavou a nechal ji bojovat se svým vlkem uvnitř. Najednou řev utichl. Derek se otočil a uviděl jen černou skvrnu, která ho smetla k zemi. Gabriel se utrhl. A teď byl někde venku. Tam, mezi nic netušícími lidmi... Derek okamžitě zmobilizoval svoje "cvičence" a ti se vydali hledat ztraceného vlkodlaka...
______________________________________
"Můj bože! To je takovej kretén!" nadávala dost vehementně Rebecca, když odklízela už třetí mrtvé tělo.
"Uklidni se. Je nový, a taky nám aspoň nechává stopy," zašklebil se Isaac, který postával nad Beckou.
"Víš, že jsi opravdu gentleman? Necháváš všechnu práci na mně, zatímco bys to klidně mohl dělat ty!" naštvala se a vrazila pytel s kousky něčího těla do ruky Isaacovi.
"Fuj. Smrdí to," projevil svůj odpor k mrtvolám vlkodlak a držel pytel co nejdále od sebe. Když ale usoudil, že si jeho přítelkyně opravdu pytel nevezme zpět, sehnul se k pár kouskům a naházel je do pytle. Ten pak zakopal.
"Neslyšel jsi něco?" zpozorněla Rebecca.
"Měl bych?" zavrčel od díry Isaac a dál zakopával pytel.
"Asi se mi zdálo, že někdo volá o pomoc," pokrčí rameny, když už nic jiného nezaslechne. Oni si toho nevšímali, o pár metrů dál však...
Dívka běžela lesem. Ohlížela se. Možná proto každou chvíli o něco z
akopla a spadla k zemi. Už nemohla dál. Blížilo se to. A podle všeho ji TO chtělo zabít... Z lesa ale vyběhlo něco jiného. Tomu něčemu rudě zářily oči a vypadalo to velice naštvaně. Podle všeho to byla žena. Černovlasá, ale Judy netušila, co to má s očima. A proč má tak divně znetvořený obličej... To, co ji honilo, tam ale už nebylo. Judy se otočila zpět, ale nebyla tam už ani ta žena s havraními vlasy. Nevěděla, co ji to popadlo, ale namísto utíkání domů se vydala ještě hlouběji do lesa...
__
"Gabrieli!" zakřičela Destiney ve svě lidské podobě, jen jí rudě zářily oči. "Gabrieli, zastav se!" Věděla ale, že to nebude fungovat. První úplněk. Rozběhla se tedy za ním a vyjíc o pomoc... Na odpověď jí přišlo šestero vytí...
O chvíli později...
Parta vlkodlaků se sešla na mítince před domem Dereka. Debatovali, když vtom uslyšeli praskot větviček někde blízko. Scott okamžitě vyrazil toho neznámého chytit. Avšak byl to jen Stiles.
"Ty vole! Mohl jsem tě přizabít! A proč máš, prosím tě, s sebou pálk
u na baseball?" zíral na něj Scott jako idiot.
"No co, za prvé jsem slyšel to vytí. A za druhé, vy máte drápy, já mám pálku."
"Idiote!" zasyčel ještě Scott a dovedl Stilese ke skupince, která opět živě debatovala. Vtom znovu uslyšeli křik. Neváhali a rozběhli se za zvukem. Tiše se dohodli, kdo půjde odkud. Přesně tak, aby ho obklíčili.
"Můj bože!" zašeptala Destiney. Všem se totiž naskytl děsivý pohled. Na jednom konci mýtiny klečela zkrvavená dívka a kousíček od ní se plížil hledaný Gabriel.
"Přesně tohle jsem myslel těmi pobíhajícími teenagery," zakroutil Derek hlavou. Pak se podíval, jak ostatní stojí a nic nedělají, a dodal:
"To chcete přinést popcorn a colu s brčkem? Nebo se konečně pohnete a zastavíte je?" zeptal se pobaveně. Na to všichni vystartovali, a než se milý Gabriel i Derek vzpamatovali, byl náš milý výtržník přišpendlený k zemi a bloncka (jak se dalo zjistit podle vlasů) zachycená v bezpečí u Destiney, teď už v normální podobě jako všichni, až na Gabriela. Ten pořá
d vrčel pod návalem lidí na sobě a snažil se poškodit aspoň drápy. To se mu ale nepodařilo, začínalo totiž ráno a on se pomalu přeměňoval zpět do své zvířecí podoby...
______________________________
"Judy! Jedeš, nebo hodláš skejsnout u zrcadla další dvě hodiny?" zařvala zezdola Destiney. Ano, po té krásné vlkodlačí úplňkové aférce jí všechno vysvětlili (jak jinak) a přijali ji mezi sebe stejně, jako Stilese před tím.
A dokud neumřeli, tak žijí dodnes!! Ale co to kecám, prostě si ta krásná vlkodlačo-lidská rodinka užívá života a loví všechno možné a chrání město před nadpřirozenem možná dodnes.....
----------------------------
Moc děkuju všem, kdo to četli, tohle je totiž už definitivní konec. :) Na začátku byl nápad, ten se ale rozpadl v blbost, jako je tohle :D. Takže opravdu čest všem, kteří to dočetli až sem :).
PS: Tohle video možná bude ispirací k mojí povídce, co vy na to? :)
Já bych ale chtěla další díly.. :)
Ale tak když to nejde, ten pocit moc dobře znám.
Ale povídka se ti povedla. :)