Povídka není z mojí tvorby, pouze je přepsána z anglického originálu a uveřejněna na tento blog ze stránky http://starkholmes.blog.cz/1307/clintasha-draha-natasho . Jsme sem ji dala, protože se mi nehorázně líbila a ano, obě holky o tom ví :) Perex je můj :)

4. Srpna 2012
Drahá Natasho,
Přemýšlel jsem o tobě, hodně... Čím sis tohle zasloužila... Neudělalas nic, čím by sis zasloužila to, co se ti stalo. Není to fér, není, ale jsme tu... Ty jsi v kómatu, udržovaná při životě přístroji kolem sebe a já sedím ve své ložnici píšíc ti dopis. Co k němu? Vím, že mě neslyšíš, když s tebou mluvímm tak jsem se rozhodl napsat ti dopis, aby sis ho mohla potom přečíst. Je to jako ve filmech, co, Romanovová? Budu ti psát každý, každičký den, dokud se mi neprobudíš.
5. Srpna 2012
Drahá Natasho,
Pořád jsi se neprobudila a tvůj stav se nezměnil. Samozřejmě, že to víš, ale jen jsem ti to potřeboval říct. Chybíš mi, Tasho, vážně. Nechybí mi jen tvá přítomnost, ale i to, jak se chováš, když si myslíš, že tě nikdo nevidí, chybí mi způsob, jakým piješ kávu. Upřímně, mohl bych napsat seznam toho, co mi na tobě chybí, ale jak bys řekla: "Nemá to smysl, Bartone, já tě neuslyším tak jako tak." Je hodně zlé, když slyším tvůj vysoko položený otravný hlas, když to píšu? Kašlu na to. Jen se mi jednou vrať, Natasho... Je mi jedno jestli to bude jeden den,nebo tisíc, jen se mi prosím vrať.
20. Srpna 2012
Drahá Natasho,
Šel jsem na svou první misi bez tebe. Samozřejmě... Musel to být Budapešť. Pršelo, když jsem tam byl a víš, co byla první věc, kterou jsem si představil, když přestalo pršet? Petrichor, tvojí oblíbenou vůni. Pršelo, když jsem tě poprvé políbil, pamatuješ? Já ano...Bojovali jsme, proti někomu..netuším komu, ale pamatuji si, úplně přesně, jak moc překvapený jsem byl, když jsi mě políbila zpět. Víš, v noci pořád šeptám: "Nat, pojď zpátky do postele." Je to jako kdyby moje mysl odmítala přijmout, že se už domů nevrátíš. Použil jsem špatné slovo, to, které jsi nenáviděla: domů. Pořád nechápu, proč jsi to slovo tak nenáviděla Natasho...Je to stálé slovo, slovo, jehož význam se nezmění, ať se stane cokoliv. Možná právě to jsi na něm nenáviděla, ten fakt, že se nemůže změnit. Máš ráda změny. To je důvod toho, proč jsi si ostříhala vlasy. Nebo to snad bylo proto, že jsi nikdy neměla domov jako dítě? Podívej se na mě... Už zase píšu nesouvisle.
31. Srpna 2012
Drahá Natasho,
Slyšíš mě? Dokáží to tyhle neodeslané dopisy? Celým srdcem doufám, že ano. Hrozně rád bych si myslel, že mě pořád můžeš vidět. Sníš? A sníš právě teď? O čem se ti zdá? To je jedna z věcí o které jsi mi nikdy nic neřekla. A bylo jedno jak moc jsem tě o to žádal. Odmítala jsi mluvit o věcech, co se ti zdály. Tolik jsem si přával, aby se ti zdálo o mě, v nejhorším o něčem šťastném. Možná o tobě v bílých šatech, bůh ví, že já o tobě v nich snil. Tak sníš v komatu? Jestli ano, pak doufám, že o něčem šťastném. Máme novou světovou hrozbu. Tentokrát od mutanta jménem Erik Lensherr, prý chce světový mír. Vždycky to tak je, že? Špatný chlapík, co chce mír. Několik měsíců jsme neviděli Lokiho. Možná jsme ho vážně vyděsili. Pravděpodobnější ale je, že ne...ale určitě jsme ze sebe vvydali jen to nejlepší.
10. Září 2012
Drahá Natasho,
Začíná podzim. Bylo to tvé nejoblíbenější roční období, že? Ano, určitě, pamatuju si, že jednou, když jsme byli v Australii(Bylo jaro, ale já mám pořád dojem, že to byl podzim), seděla jsi na zahradě. Jen jsi tam tak seděla, ale vypadalas nádherně klidně a vyrovnaně. Myslím, že to byl jediný okamžik, kdy jsem tě viděl beze zbraně. Vypadalas normálně... Skoro až, domácky? Vychovávat dítě, sledovat ho na cestě do školy a tyhle věci? Nikdy jsme o dětech nemluvili, myslím, že jsme měli. To přeci normální páry dělají, ne? Mluví spolu o budoucnosti. Jejich nadějích a snech. No...napíši ti svou...vysněnou budoucnost. Vydím tě jdoucí uličkou, beroucí si mě za manžela a pak, jak spolu zachraňujeme svět. Bok po boku. Manželé v Avengers...Natasha Barton... Zní to krásně, viď? Mrs. Natasha Barton. Natasho prosím vrať se. Dům je bez tebe chladný a prázdný, nevím, jak zaplnit tu díru v mém srdci.
15. Září 2012
Drahá Natasho,
Přemýšlelas o mé nabídce? Myslím tu otázku na kterou jsem se tě ptal, než jsi šla na tvou misi. Pořád jsem nezapomněl, myslelas, že zapomenu, viď? Sázel jsem, že si budeš myslet, že jsem si našel někoho jiného. No, zamysli se nad sebou Natasho. Já? Nevěrný? Nejsi ještě mrtvá a já nemůžu podvést dívku, co je v kómatu. Co sis to myslela? Změním téma. Natasho... Zeptal jsem se tě, jestli si mě vezmeš. Otázka nebude zapomenuta. Prosím, Tasho..vše o co žádám je důkaz, že jsi stále ve svém těle. Bože, téměř tě teď nepoznávám. Šel jsem tě dnes navštívit. Slyšelas mě? Víděla? Cítila? Cokoliv? Tvoje tělo je jen skořápka toho, co bývalo dřív, Natasho, prosím. Žádám tě, prosím vrať se ke mně. Vzdám se čehokoliv, všeho, jen abych tě mohl znovu vidět...Jen tě chci obejmout, jen jednou. Žádám snad o tak moc? Jen poslední dotyk, nebo polibek? Vidíš to? Klepou se mi ruce, když tohle píšu. Nikdy se mi neklepou. Natasho potřebuji tě, nedokážeš si ani představit jako moc těžké je vracet se sem... Do prázdného domu a vědět, že se nevrátíš.
30. Září 2012
Drahá Natasho,
Až se probudíš, budeš mít hrozně moc zmeškaných hovorů a zpráv v hlasové schránce...všechny ode mně. Volám ti pokaždé, když se cítím sám. Slyšet alespoň na chvíli tvůj hlas pro mě činí tu chvíli snesitelnou. Jsem si jistým že dokážu odříkat tvůj vzkaz na záznamníku zpaměti. Jsou to už skoro dva měsíce. Dvě měsíce, kdy jsem tě naposledy políbil, dva měsíce, když jsme se naposledy dotkli. Přijde mi to o tolik delší. Nepřijdemi to jako věčnost, ale určitě víc, než dva měsíce. Mluvil jsem dnes s doktory, Tasho a říkali, že nepředpokládají, že se brzy probereš. Ještě nezemřeš, ne...ale stále jsi v kómatu. Proč se prostě jen nemůžeš probudit? Nemůžeš se donutit probrat, nebo tak něco? Jsi silná Natasho, silnější než většina lidí. Vím, že se můžeš jen tak probudit, není to tak těžké, ne? Není přeci nic složitého jen na tom probudit se. Jen otevři oči, to je vše, nic víc, nic míň. Prosím, prober se, prosím...pro mě. I když jen na pár chvil, prosím, otevři už oči, Nat. Uvidíš všechno, co jsi propásla, uvidíš všechny znovu a možná, možná, zůstaneš vzhůru. Tak probuď se miláčku... Pro mě, prober se.
17. Října 2012
Drahá Natasho,
Tony a Pepper se dnes vzali. Byla to krásná podzimní svatba s hodně paparazzi. Drželi jsme ti sedadlo, Nat, hned vedle mě a Pepper ti udělala čestnou stužku. Všichni věděli, že tě chtěla za svědka, ale když jsi... Zaměstnaná, zastoupila tě agentka Hillová. Thor přišel alespoň na den. A přišel v obleku. Dokážeš si to představit, Nat? Thor v obleku. Myslím, že se setkal s Jane a ta ho donutila něco s tím udělat. Je skoro jako Bruce v holčičím balení, jen bez té Hulk-věci uvnitř. A málem bych zapoměl. Steve přišel s Peggyinou vnučkou. Neuvěříš, ale ona se taky jmenuje Peggy. Takže všichni nakonec měli svůj šťastný konec.
31. Října 2012
Skoro jsem dnes zemřel. Vlastně jsem v nemocnici, když ti tohle píšu. Měli jsme v Londýně velkou bitvu proti Eriku Lensherrovi a on mě shodil z budovy, alepořád jsem neminul a můj šíp mu rozstřelil hlavu. Zemřel a já ho málem následoval. Myslel jsem na tebe, Natasho, byla jsi v mé hlavě, když jsem padal. NEstaral jsem se o umírání, nebo o boj, staral jsem se jen o tebe. Je to vážně divné, viď?
15. Listopadu 2012
Drahá Natasho,
Všechno nejlepší k narozeninám. Vždy jsi mi říkala, ať ti nedávám dárky, ale nemohl jsem odolat, nechal jsem ti ho u postele. Můžeš si ho otevřít až se probudíš. Věř mi, budeš ho milovat.
25. Prosince 2012
Drahá Natasho,
Veselé vánoce! Mělas vidět Stark Tower. Tony a Jarvis to vážně trochu přehnali. Bylo úžasné už jen kolik svétýlek dokázali přidělat na Stark Tower. Vypadalo to jako obří vánoční stromek jen víc jako...Tony. Všichni jsme ti koupili dárek.Všechny leží vedle tebe až se probudíš.Není to dobrý podnět k probuzení? Prosím probuď se, Nat, prosím!
3. Ledna 2013
Drahá Natasho,
Zhoršila ses... Hodně ses zhoršila. Dýcháš jen za pomoci přístroje. Doktoři neví jak dlouho vydržíš, ale říkají, že to moc dlouho nebude. Mluvil jsem s Brucem, on je také úplně bezradný. To je tak frustrující! Po všech těch věcech jen pitomá autohavárie a pád do vody. Je to až směšné. Myslím tím, bylo tu tolik příležitpstí, kdy jsi mohla zemřít v misích a bojích a teď mi umíráš kvůli bouračce? Není to trochu ironické? Nejlepší agentka světa, která nikdy neselhala v misi zemře kvůli obyčejné, běžné věci. A víš, co je na tom nejhorší? Nemůžeš umřít v boji. Jen se prostě naposledy nadechneš a je to. Žádná nesmrtelná poslední slova, žádný poslední polibek, jen prostě umřeš. Tak znovu...je to tady... Předpokládal jsem t, smrt. Čeká na všechny z nás, viď? Jsme zrozeni k smrti a žijeme, jako bychom nežili. I kdybys zemřela zítra, jen chci, abys věděla, že díky tobě jsem kompletní. Vážně jsi to byla ty, ta příšlovečná druhá polovina. Naučilas mě vidět to, co jsem neviděl, krásu života. Umění žít, to bylo také něco v čem jsi byla dobrá, viď? Jen prosím teď nechoď.
10. Ledna 2013
Drahá Natasho,
Pořád jsi tu. Děkuji ti. MIluju tě, neopouštěj mě.
11. Ledna 2013
Drahá Natasho,
Pořád dýcháš.
12. Ledna 2013
Drahá Natasho,
Tým a Jane tě dnes přišli navštívit. Květiny na konci tvé postele byly uvadlé, tak jsme je nahradili. Dali jsme ti čajové růže. Jane říká, že v jazyce květin znamenají: "Nikdy nezapomenu."
13. Ledna 2013
Drahá Natasho,
Dnes pršelo. Nebylo to jen nějaké slabé mrholení, ale pořádná průtrž mračen. Byl to jen obyčejný déšť. Jak se mohly nejdůležotější věci našeho života odehrát v dešti? Náš první polibek byl v dešti, náš první tanec byl v dešti. Déšť tě menil, byla jsi v něm jiná. Nevím, co to bylo, ale celý tvůj postoj se v dešti měnil, občas jsem si myslel, že jsi někdo jiný. Tvůj úsměv byl trochu větší vlasy vypadaly rudější. Vždy jsi byla v dešti uvolněnější. Déšť tě, z nějakého důvodu, osvobozoval. Byl to první désť, kdy jsem pomyslel na něco jiného, bylo to jen krátké pomyšlení na něco zničujícího. Ta myšlenka byla pravdou, Nat. Nezáleží na tom, jak moc si tě přeji zpátky, jak moc ti dávám květiny a říkám všechna možná slova..neprobudíš se. Nejsem ten pravý člověk na pláč, Natasho, ale tady to máš, v tuto chvíli, kdy ti píši tento dopis, pláču. Nevím, co je horší, jestli to, že brečím nad pravdou, nebo to, že nedokážu rozpoznat rozdíl mezi mými slzami a deštěm. Jsou si vůbectak podobné? Natasho, moje ruce se klepou a papír je teď tak vlhký, že ani já sám nemůžu přečíst, co píšu. Normálně by ses mě dotkla, uklidnila mě, tak proč tu nejsi? Protože ležíš v nemocnici, jen pod dekou, která udržuje tvou teplotu. Vydrž, Nat, už jdu.
14. Ledna 2013
Drahá Natasho,
Dnes jsem tě nenavštívil a za to se omlouvám. Pamatuješ, jak jsi říkala, že nejsme vycvičrní proti příšerám a kouzlům? No, teď už to můžu popřít. Trénovali jsme na vše, na vrahy, nájemné zabijáky, agenty, ale víš, na co jsme netrénovali? Jediná věc, proti které jsme skutečně nebyli vycvičení. Shield nás vycvičil,ať zabíjíme každého, kdo se moc přiblíží, nehledíc na své emoce. Emoce, jedinná věc, která nás oslabuje. Láska je dětinskost, jak jsi vždy říkala. Víš, co si myslím, Nat? Myslím, že jsi to říkala, ale nikdy tomu ani sama nevěřila.
15. Ledna 2013
Drahá Natasho,
Nahradili jsme květiny jinými, které znamenaly: "Starej se."
16. Ledna 2013
Drahá Natasho,
Pepper je těhotná. Steve bude kmotrem a já s Brucem budeme určotě skvělými strýčky, věřila bys tomu?
17. Ledna 2013
Drahá Natasho,
Dnes se nic zajímavého nestalo. Nejsi mrtvá, takže ani já nejsem. Vlastně, to je jediná věc, na které teď záleží.
26. Ledna 2013
Drahá Natasho,
Dnes jsem byl na tvém pohřbu. Byl to jen průvod černých deštníků a oblečení. Ředitel Fury dělal pastora a dělal to dobře. Dnes jsem jim řekl, že jsi byla má snoubenka. Snad ti to nevadí. Kdyby se všechno tohle nestalo jsem si jistý, že bys řekla ano. Nasadil jsem ti prstýnek na ruku ještě před tím, než tě spálili. Byl to malý pohřeb na zahradě v Austrálii. Bylo to tvé nejoblíbenější místo na světě. Doufám, že to ten komat nezměnil. Natasho, nemohl jsem nic říct předtím, než tě spálili, omlouvám se. Napsal jsem si epitaf, ale nebyl jsem schopný to přečíst, ani říct. Smála by ses mi, vážně. Díky bohu, vystoupila Jane a přečetla to za mě, ruku na mém rameni. Řekla to nádherně. Mnohem lépe, než bych já kdy dokázal. Zjistil jsem, že mě pobavili lidé, kteří říkali, že jsi byla: "násilně vzata z tohoto světa", ale ty jsi nebyla, ne násilně. Vzali si tě ve spánku, tou nejmírumilovnější cestou. Cítilas bolest? Omlouvám se, pokud ano, hrozně moc. Bolest byla ta poslední věc, kterou jsi potřebovala. Nebylo tu jediné suché oko, všichni plakali a plakali pro tebe. Slyšelas, co jsem pro tebe napsal? Slyšela? Byla jsi v tom pokoji, Nat? Stálas hned vedle mě? Potřebuji důkaz, že tu se mnou pořád jsi. Jen maličký důkaz, že jsi neodešla. Neopustila bys mě, že ne? Natasho, zabralo mi mnoho let uvědomit si, že tě miluji a skoro ještě déle pozvat tě na rande, Natasho Romanovová, donutilas mě být lepším, než jsem byl a dalas mi něco, za co stojí bojovat, ale přesto, nevím, co teď mám dělat. "Jdi dál, Clinte." řekla bys, kdyby jsi tu byla. Řekla bys mi, abych pokračoval ve svém životě, možná jednou i miloval, i když si nemyslím, že se to stane. Miloval jsem tě Natasho, miluji a vždycky budu. Vždy to budeš ty. A víš co, Nat? Poslední věc, než půjdu... Venku prší.