close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Never stop. Just please don't stop loving...

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Dear Jacob...

13. července 2014 v 20:06 | Vendy |  Jednorázovky
S kapitolovkou s emi jaksi ještě nepodařilo pohnout :o :( Takže vám tady přináším jendorázovku inspirovanou povídkou Dearist Natasha :) A má dobrý konec! Tedy, ty konce má dva :D ale jeden je happyend :) Takže, enjoy :)
Prolog:
Kluk jel na motorce. Jel zrovna ze školy. Když tu náhle ze strany se k němu přiřítila černá dodávka a sejmula jeho přední kolo. Světlo, tma, temnota, nic, ticho...

Dear Jacob...

12.4.2011
Dnes jsem za tebou byla :). Prej se ale nic nezměnilo. Ležel jsi tam a svoje hnědé vlasy jsi měl hozené přes obličej. Odhrnula jsem je a omylem se při tom dotkla tvého spánku. Pohnul jsi rukou. Sestra ale řekla, že to byla jen křeč. Ale já jí nevěřila :) Vím, že mě vnímáš.

18.4.2011
Zhoršil jsi se. Jsi bledší a hubenější. Je to divný tě takhle sledovat. Vždycky ve třídě jsi se usmíval na všechny strany, doplňoval učitelův výklad vtipnýma poznámkama a teď tady bezmocně ležíš a nemáš pojem o čase.
Chvíli jsme držela tvou ruku. Vím, že mě slyšíš, když na tebe mluvím. Melu u toho strašný blbosti, heh. Ale já vím, že je to důležité. Modlím se za tebe každým dnem.

5.5.2011
Dneska ti je 17 let! Tah-dah! Dárek ode mne ale dostaneš, až se hezky probudíš. Všichni říkají, že se neprobudíš, ale já jim nevěřím. Ty se totiž probudíš.
Ale to je jedno. Takže: Happy B-day to you! Happy B-day to you! Happy B-day dear Jacob! Happy B-day to you! Woooohooooou! Chvilku jsem ti četla a narazila jsem na zajímavej verš, který mi mamka nechala v nemocnici před rokem. Odkaz jsme ti nechala ve stole, myslím, že tam ho najdeš.

11.5.2011
Dneska se ti zastavilo srdce... Nelepšíš se. Seděla jsem vedle tebe a povídala úplně o všem, co mi zrovna přišlo na jazyk a ty přístroje, co kontrolují tvé životní funkce začali hlasitě pípat. Přiběhla sestra a doktoři a mě vyhnali ven. Tento den už mě za tebou nepustili. Byla jsem zmatená a bála jsem se. Teď sedím tady doma u krbu a píšu ti. Nevím, jestli tenhle dopis bude k přečtení. Nejspíš to bude trošku rozmazaný. Eh, jo, zase brečím. Měla bych dostat titul. A nebo brečet do bazénu, aby to bylo užitečný.

15.5.2011
Dali ti do krku další trubičku. A selhávají ti plíce... Ale ty to přežiješ, já v to věřím. Přežil jsi i horší věci, tak se teď nevzdáš.
Pozdravujou tě ze školy. Po dvou měsících si někdo vzpomněl, že vlastně někdo chybí a že ten někdo je v komatu v nemocnici.

15.6.2011
Dlouho jsem ti nepsala dopis. Asi tak dlouho, jak jsme nepřidala novou věc na blog. To mi připomíná, že mi vyhrožují cihlou do hlavy, pokud něco rychle nepřidám, ehehe.
Byl to těžkej měsíc. Ještě dvakrát jsi měl zástavu srdce, ale včera se všechno zlepšilo a už konečně dýcháš sám! Doktoři říkají, že pomohl čas, ale já vím, že ti pomohl Bůh. Už v sobě dokonce ani nemáš trubičky, jen ti kontrolují tvé životní funkce a pořád dostáváš kapačky.
Nemůžu ani cítit nemocniční dezinfekci.

20.6.2011
Stiskl jsi mi ruku! Doktoři říkaj, že se můžeš každou chvíli probudit! Teď sedím u tvojí postele a píšu tady. Rozhodla jsem se u tebe zůstat přes noc. Už mám čtvrtý kafe. A stejně to nepomáhá. Ty kafe nepiješ, nechutná ti to. Ani nevím proč, kafe je dobrý. Já mám ráda kafe, kafe je můj přítel. Taky nechápu, jak někdo může nemít rád čokoládu.
To kafe moc nepomáhá.

21.6.2011
Vlastně mi nepomohlo vůbec, hehe.
Tyhle dopisy ti přečíst nedám, nikdo o nich neví a tak to taky zůstane.
Dnes jsi se konečně probudil. Já u toho nebyla, zrovna jsme si šla pro další kafe k automatu. Když jsme přicházela zpět, slyšela jsem z tvého pokoje hlasy. Lekla jsem se, že máš další zástavu. Nakoukla jsem dovnitř. U tvojí postele stála holka s dokonalým obličejem, dokonalou postavou, dokonalými vlasy a dokonalým oblečením. Držela tě za ruku a ty jsi se na ní zasněně díval. Říkala věci, jako že u tebe byla celý den a celé noci kvůli tobě probrečela. Asi byla neviditelná. Moc nevyspale tedy nevypadala. Nakonec tě políbila a já uhla ode dveří a vydala se nemocnicí pryč domů. Nevěděla jsem, že máš dívku. I když, mělo mi to být jasné. Kluk jako ty by určitě nebyl sám.
Proč ti lhala? I když, to mi může být vlastně jedno. Teď za tebou bude chodit ona :).
Tohle je nejspíš konec těchto dopisů. Mohla bych ti sice psát dál, ale nemělo by to cenu, ne?

1.7.2011
Tak tohle je poslední dopis. Dneska tě pustili domů. Odvážela si tě ta tvoje dokonalá holka. Rozhlížel jsi se kolem sebe a v jednu chvilku jsi mě málem viděl. Naštěstí jel ale kolem autobus a já se stihla schovat. To ale muselo vypadat blbě. Ta tvoje se na tebe pořád usmívala a obskakovala tě ze všech stran. Najednou. Ne, slíbila jsem si, že nebudu žárlit a nebudu se cítit zraněně, nemám proč.
Takže, tohle je definitivní konec mezi mnou a tebou. Ne, počkat, mezi námi nikdy nic nebylo. Takže se to vlastně jen vrátí do starých kolejí. Zase se stanu tvou nenápadnou spolužačkou, která tě bude nechávat opisovat úkoly a testy. Teda, až po prázdninách, samozřejmě. So, this is goodbye.
Love, Emily
Konec číslo 1
A teď přichází část pro ty, kteří mají rádi happyend :)
Holka s pláčem přebíhala ulici. Někdy uprostřed narazila do jakési osoby. Zamumlala omluvu a rozběhla se dále. Ta osoba za ní volala, ale dívka se neohlédla a zaběhla pryč. Ta osoba byl kluk. A držel v ruce menší svazek obálek. Přečetl si, komu jsou určené. Bylo na nich jeho jméno. Udiveně došel domů, udělal si horkou čokoládu a jal se číst.
...
Když dočetl, měl v očích mírně slzy a na tváři mu pohrával šťastný úsměv. Vzal do ruky papír a tužku a začal psát.

Dear Emily,
slyšel jsem tě. Nebo jsme to alespoň vnímal. Vnímal jsem tvou vůni, kterou jsem ale boužel nedokázal přiřadit k obličeji. Ona nebyla moje holka. Ona byla moje ex, která se ke mně chtěla vrátit zpět, ale lhala mi. A lhala mi pořád, a to i teď. Dostal jsem z ní pravdu, že tam nechodila. Díky ti za tvou přítomnost. Byla jsi u mě, když jsem umíral. Byla jsi u mě, když jsme byl v pořádku. byla jsi tu pro mě vždycky a já si toho nevšímal. Příjmi prosím mou omluvu. byl jsem tak strašně slepý...
Já vím, proč si běžela přes tu ulici s pláčem. A je mi to líto. Přesně vím, co by jsi teď řekla: Proč je ti líto něco, za co nemůžeš? Ale věř mi, JE mi to opravdu líto.
Jacob
P.S: Ten dárek budu po tobě chtít :)
P.P.S: Ty mi rozsvěcuješ světlo, Hospodine. Můj Bůh září do mých temnot.-Žalm 18:29... Děkuju ti :)

A toto je definitivní konec :) Zanechte prosím prosím komentář :)
Vaše Vendy Matthews

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sw sw | Web | 13. července 2014 v 20:19 | Reagovat

BOže to je dokonelé! Oba konce se mi moc líbí! :)

2 Chane Chane | Web | 13. července 2014 v 22:01 | Reagovat

WOW tak to bylo tak dojemné a krásné já mám ráda šťastné konce a bylo to super ale moc se teřím na Nice Dream :-D

3 Iko Iko | E-mail | Web | 14. července 2014 v 17:39 | Reagovat

Jůů- to bylo tak úžasné a smutné zároveň.. Rozhodně se mi víc líbil ten happyend- já ráda šťastné konce.. :D A taky se těším na další kapitolku Nice Dream. :-)

4 Nessa Marlov Nessa Marlov | E-mail | Web | 15. července 2014 v 10:20 | Reagovat

To bylo úchvatné! :) Ten happyend byl rozhodně lepší :)

5 Vendy Abbygail Matthews Vendy Abbygail Matthews | E-mail | Web | 15. července 2014 v 11:08 | Reagovat

[1]:[4]: Děkuji moc :)

[2]:[3]: Díky :) Nová kapitola už s epomaličku rýsuje :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama