Tohle je na památku tety, která v sobotu odešla tam nahoru po boji s leukémií...
Drabble

Vyšetření, ozařování, beznaděj... To pořád dokola. Ale proč? Proč vlastně já? Proč já zrovna musím mít nevyléčitelnou nemoc?
Je to fér? Asi ano. Asi jsem si to z nějakého důvodu zasloužil. Ale zaslouží si někdo být odsouzen na smrt?
Co jsem musel udělat tak strašného?
Strašně to bolí...
Když jdu ulicí, představuji si, že ostatní mají také holou hlavu jako já. Nepomáhá to.
Všichni na mě koukají se soucitným výrazem, ale co když nechci, aby na mě tak koukali?
Co když chci, aby se na mě koukali jako na normálního kluka? Naděje, nezbývá mi nic jiného než věřit a bojovat...
To je smutné :(