Tohle je dost krátké cosi... Omlouvám se, ale je to teď hodně těžký.

Ta slova. Dvě jednoduchá slova...
Miluju tě!
Slastná pro naše uši od toho, od koho je chceme slyšet. Bolí od toho, komu nechceme ublížit.
Já, já tě miluju...
Těmito slovy by se nemělo plýtvat. Ne. Na to jsou ta slova moc vážná.
Kam jdeš?
Jako menší si možná neuvědomujeme váhu těchto slov a vyhazujeme je kolem sebe.
Neodcházej, prosím...
Když dospějeme, uvědomíme si jejich váhu. Umíme použít Mít rád.
Neopouštěj mě.
Já těmi slovy už taky nebudu plýtvat.
Prosím.
Nevěděla jsem, jakou mají váhu, teď už to vím. A boužel je znovu dokážu použít.
Proč?
Dokážu, ale bojím se slov odmítnutí.
Změnila jsem se kvůli tobě.
Proto se budu dál utápět v tomhle debilním stavu.
Vidíš to? Cítíš to? Vidíš mě?
Potřebuju ho...
Kde jsi?